Jaký první největší dárek může maminka dát svému novorozenému děťátku?

Jaký první největší dárek může maminka dát svému
novorozenému děťátku? Svou láskyplnou náruč, mateřské mléko, víru v sebe
sama i v narozeného človíčka....všechno toto dohromady...

Co k tomu potřebuje? Postýlku s nebesy, monitory
dechu, ohrádky, hrazdičky, lahve a dudlíky? ?? Nepotřebuje nic než samu sebe
v podpůrném prostředí. Takovým prostředím je místo, kde se žena i dítě
cítí dobře, s lidmi, které miluje a věří jim, s takovými, které vědí,
že ona je nejlepším "odborníkem" na své dítě, podporují její instinktivní
chování, nevznášení do prostoru obavy a strachy vycházející z našich
mylných představ o mateřství, ale nechávají čas volně plynout a respektují
potřeby ženy i dítěte.

Žádná žena, která nosila dlouhý čas pod srdcem své dítě, se
jej nechce po porodu vzdát byť jen na malou chvilku, v horším případě na
delší čas, tak, aby si mohla "odpočinout". Je to zvyk, nebo spíš zlozvyk, který
je v porodnici normou, pakliže porodíte ve večerních hodinách. Co se ale
děje? Maminka, která potřebuje své miminko je sama, možná má nějaké bolesti,
krvácí, možná nemůže a nemůže usnout a neví proč...možná má strach, jak bude
kojit? Jak to všechno teď zvládne? Bude to vůbec všechno umět?

Základním problémem, skutečně vlastně největším, obrovským,
je to, že byli maminka i děťátko od sebe odděleni. Jsou každý někde jinde,
možná na stejném patře jednoho oddělení, ale jsou si moc daleko. V prvních
chvílích po porodu by mělo miminko spočinout na těle matky tak dlouho jak bude
potřeba, nejlépe nepřetržitě...Dítěti by se tak měla dát šance na jeho první
životní úkol - samopřisátí, které umí, očekává a s veškerým svým
odhodláním a energií do toho jde naplno, má-li šanci. O tom, jak je možné různá
vyšetření provést na těle matky bylo a je napsáno mnoho a zřejmě to tedy záleží
jen na ochotě personálu porodnic. Někde to už funguje hurá!!! Ale i po té, co
je maminka předána na oddělení šestinedělí, je normální, žádoucí, přirozené a
nezbytně nutné, aby byla se svým dítětem. Jedině tak se nepřetrhne ona
pomyslná, ale velmi citlivá nit kontinua.

     Spolus otvíráním ženina těla je otevřeno i její srdce, připravené
k zamilování do syna či dcery. Potřebuje miminko vidět, cítit, dotýkat se
jej, slyšet. Tohle všechno spouští lavinu chemických reakcí v těle -
hormonální systém funguje dokonale a žena se stává matkou se vším všudy.
S tělem, ze kterého nakrmí své dítě, s tělem, které dítěti poskytne
to nejlepší zázemí. S náručí, kde je nejbezpečněji, nejtepleji, a
nejkrásněji, tak jako to bylo uvnitř.

Rutinní vážení, měření, vyšetřování tomu nepřeje. Následně
vlastně i "přikládání" dítěte je reakcí na separaci. Nemusíme děti přikládat!
Děti se sami k prsu dostanou, sami vědí co dělat, jediné co od nás
potřebují, abychom jim dali šanci, jinými slovy, abychom je nechaly být na
matčině břiše.  Po té, aby jim byl prs
nabízen vždy ve chvíli, jakmile projeví zájem. Nejlépe toho docílíte, budete-li
se svým miminkem ležet v posteli, dítě břichem na svém břichu a necháte
jej sát kdykoliv se mu zachce, jakkoliv dlouho bude třeba a nikterak nebudete
omezovat ani čas, ani frekvenci. Ušetříte si tím spousta starostí, protože
budete-li věřit svému dítěti, které je dokonale nastavené, ví, co má dělat,
kolik vypít teď a kolik potom, jak dlouho sát a kdy se zas přihlásit...jste na
nejlepší cestě do klidného plutí prvními dny mateřství. Všechny zaručené "dobré
rady" řešte uvolněním zápěstí (mávněte rukou), jediné co potřebujete sledovat
je Vaše dítě. Nebo sledovat, prostě s ním být, prožívat společně první
chvilky, minuty, hodiny, dny....